Pověsti o Bělé
Pokud znáte jiné pověsti o naší Bělé, přijďte je, prosím, povyprávět do knihovny. Ráda tuto sekci rozšířím.
Vaše knihovnice

Světlonoš
Nedaleko Stupkova statku v Bělé stávalo před mnoha lety dřevěné stavení. Žil v něm vdovec se dvěma dětmi. V okolí se těžil ledek a horníci místo, na němž stálo stavení, poddolovali tak, že se domek propadl do země. Na památku zde pak byla postavena kaplička. Stařeček Stupků se kolem kapličky něco nachodil. Jednou se o žních vracel pozdě domů. Byla neproniknutelná tma. Stařeček nevěděl, kde vlastně je a jak daleko to má ještě domů. V té tmě zatoužil po světle. Představoval si, že v ruce drží svítilnu, pěkně vidí na cestu a neklopýtá. Najednou se před ním zjevil chlapeček s lucernou a pěkně mu svítil. Co nejkratší cestou ho zavedl domů. Stařeček se ničeho nebál. Když mu však na dvoře přeběhl přes cestu černý pes s očima jako dva talíře a jazykem červeným jako pentle, tak se vylekal. Vtom se chlapec s lucerničkou ztratil, marně se stařeček rozhlížel, aby mu poděkoval. Všude kolem byla jen černočerná tma.

Poklad na Kumperku
O Svatojánské noci se kdysi dva sousedé z Bělé vypravili na vrch Kumperk hledat poklad. Znali místo, kde měl být zakopaný, nepotřebovali tedy nic víc než silné paže a vhodné nářadí. Před půlnocí dorazili na místo a hned začali kopat. Neohlíželi se kolem, mlčeli, jen oči jim samým vzrušením svítili. Věděli, že stačí jediné slůvko a poklad nenávratně zmizí. Vykopali hlubokou jámu a poklad nikde, tak začali kopat a kousek dál a vtom krumpáč jednoho z hledačů zavadil o něco kovového. Pot se z nich jen řinul, jak se rychle snažili vyhrabat truhlici. Těšili se, že v ní bude spousta zlatých dukátů. Když už chtěli truhlici vytáhnout ze země, něco se mihlo za jejich zády. A znovu a znovu, dál a blíž. To ďábel kroužil za jejich zády. „No tys nám tu chyběl“, povzdechl si nahlas jeden ze sousedů. V tom se zahřmělo, truhlice se propadla do země a muži se proměnili v kámen. A tak ještě dnes můžeme na zalesněném vrchu Kumperku spatřit dvě prohlubně a u nich dva kameny, kterým čas již setřel lidskou podobu.

Tři kříže
Poblíž Bělé, tam kde nyní vede železniční trať z Chornic do Velkých Opatovic, stávaly tři dřevěné kříže. Byly postaveny jako připomínka tragické události. Kdysi dávno tu stával mlýn, obklopený hustými lesy, v něm žil mlynář Vojtěch se svou krásnou dcerou Bělinkou. Do Bělinky se zamiloval rytíř Šubíř z Chobyně a chtěl si ji vzít za manželku. Bělinka se však líbila i německému, mysliveckému mládenci Gilbertovi z Biskupic. Ona však o něj pro jeho surovost a pýchu neměla zájem. Gilbert, zhrzený neopětovanou láskou, oba milence, kteří měli před svatbou, tajně jedné letní noci sledoval a v nečekanou chvíli oba zastřelil. Poté si vzal život také. Na jejich památku tu lidé postavili tři kříže.

Omalovánky k pověstem pro děti nakreslila Věra Fellnerová. Děkujeme. :)